Při pohledu ně jsem se cítila paralyzovaně vyděšená, ona se škrtila pásem a lapala po dechu a oněm jsem věděla, že už je pozdě, smrt si pro něj přišla a já tomu musela čelit. Nejtěžší v životě pro mě bylo pustit se pocitu viny, že jsem měla udělat něco víc ale nemohla jsem se hýbat měla jsem zlomenou stehenní kost zaklíněnou mezi sedadly.