Uchop otěže svého života a žij v radosti
 

283074751_10221970791924171_4329583886481895584_n.jpeg

Mise Martiny:

Mým posláním je pomoci nalézt vztah k sobě, obnovit svobodu, žít radost ze života a převzít zodpovědnost za vlastní život a situace, které vám mohou způsobovat životní výzvy.

Svoboda je možná a mocná, když ji ochutnáte nebudete chtít bez ní žít.
Uchopte otěže svého života

Tragická smrtelná autonehoda, bezmoc, paralýza a půl roku stráveného na invalidním vozíčku mi změnilo život z tragédie na dar za který jsem vděčná

Můj příběh:

Byla půlnoc když jsem otevřela oči silou ranou, která mně probudila. Rozhlédla jsem se kolem sebe a nemohla se pohnout. Má stehenní kost byla zlomená a zaseknutá mezi autosedačkami. Při pohledu na přední sedadla jsem viděla mého tatínka jak spí v hlubokém spánku a má na tváři jemný úsměv. Maminka byla v bezvědomí a lapala po dechu, jelikož jí škrtil bezpečnostní pás. Moje mysl byla paralyzovaná včetně mého těla. Jen jsem se dívala co se stalo a nemohla se kvůli poraněnému a polámanému tělu hýbat. Dvě hodiny jsem se modlila, aby jsme to přežili. Cítila jsem bezmoc ale zároveň sílu, že jsem potřebovala mluvit na maminku a uklidňovat ji, že je vše v pořádku. Skrze hlas jsem ji provedla z odepírání pásu a pak omdlela před mýma očima. Když projížděly auta kolem, neviděla nás jelikož jsme sjeli ze svahu do hlubokého lesa. Křičela jsem o pomoc ale nikdo mně neslyšel. Když utichla zcela noc, jen jsem porokovala a nemohla nic dělat. Po dvou hodinách modliteb přišel muž a začal se mnou komunikovat. Nevím jak jsem to mohla vědět, nezkoušela jsem tep ale popsala jsem mu přesně co nám všem je. Tatínek mrtev, maminka v bezvědomí s těžkým otřesem mozku krvácející rány a já zlomené kosti a nehybná. zavolal pomoc a už jsme byli zachráněni. Byl to šok, který paralyzoval můj život. Byla to bolest, kterou jsem už nikdy nechtěla prožít. Nerozuměla jsem tehdy co se semnou děje ale dnes vím, že jsem si jednoduše zakázala cítit emoce, takže nějaké slzy mně ani nenapadly, že existují. Stala jsem se z minuty na minutu dospělou, zodpovědnou Martinou, která se musí postarat o svou rodinu a musí ji zachránit od té bolesti. A tak jsem se uzavřela do sebe a byla velmi statečnou dívenkou již ve 13 letech. Můj příběh pokračoval hledáním tatínka a začala jsem potkávat kolem 2é let muže, u kterých jsem hledala strádající lásku. Protože jsem byla v roli oběti a vařila, že jsem vinna, začala jsem si přitahovat do života muže kteří byli mí tyrani a zneužívali mé rány. Toho jsem si v té době ještě nebyla vědoma a když mi to ubližovalo,  až do 25 když se mé emoce draly ven a já je stále v sobě popírala. Stále se mi děly situace, které mně chtěly vrátit do té bolesti. Ale já jsem byla přesvědčená, že je to minulost a už to nezměním a tak nemá smysl se tam vracet. No jo, ale to mi nikdo nevysvětlil, že mně bude má minulost provázet dokud se do ni nepodívám. Kdyby mi to tehdy někdo říkal, neslyšela bych to, nebyl můj čas to slyšet a svými útěky od této bolesti jsem postupně sbírala sílu, aby přišel den, kdy jsem tomu mohla začít čelit. A tak jsem v těch 25 letech utekla co nejdál - do Austrálie a tam se stalo to co se mělo stát. Byla jsem tam sama, opuštěná a začala prožívat těžké deprese. Nerozuměla jsem co se to se mnou děje, ale věděla jsem, že odjet z sama nemůžu. Začala jsem hledat pomoc a našla. Našla jsem několik léčitelů, kteří mi pomáhali porozumět co se děje. Postupně jsem se naučila orientovat se ve svých pocitech a seznámila se s hloubkou pohlédnutí se do svého příběhu. Musela jsem se vrátit do té bolesti, abych ji osvobodila. Nešlo to jinak. Moje mysl netušila co dělám, ale moje duše věděla moc dobře kam mně vede. Každý máme své načasování a není potřeba na nic tlačit ani nikam spěchat. Život nás láskyplně vede všechny a my se musíme pouze naučit naslouchat kam nás vede. Když se toto naučíme, spouští se auto-léčení čehokoli co jsme prožili. 

A teď vám dám otázku, myslíte si, že jsem chudinka, které se něco stalo? Nebo že se mám stydět za příběh jaký se mi stal? Ne rozhodně lítost, ani souzení ničemu nepomůže -  tak proč se skrývat před vlastním utrpením, když v něm naleznete svobodu a radost ze života? Změní se vám život, budete mít láskyplné vztahy a budete si užívat život se vším co přináší. Jediný kdo vás může vysvobodit jste vy, že se rozhodnete změnit svůj život a já vám mohu pomoci ukázat vám JAK na to.

VAŠE BOLESTIVÁ MINULOST VÁS BUDE VOLAT O ZÁCHRANU, DOKUD SE NEODHODLÁTE JÍT NA NÁVŠTĚVU A OSVOBODIT JI. Ale já nemám takový příběh Marti! Dobře, tak proč jste tady, co vás sem zavedlo? Možná vám můžu dát základní otázku, máte harmonické a láskyplné vztahy s vašimi rodiči? S partnerem a dětmi? Pokud ne, můžu vám pomoci porozumět proč vás mysl odvádí od vašeho příběhu. Recept na špatný život máte jen vy, já jsem bonus, který vám může pomoci to změnit a osvobodit.

Vždy když mi klienti sdílí, jak jim mé provázení mění život, stále všem připomínám, že to vy jste tvůrci své reality. To vy chcete vystoupit z bolesti do radosti a inspirace života. Já vám mohu zprostředkovat JAK na to a naučit vás jak pracovat se svou myslí, bolestí a problémy, které vám život přináší k sebepoznání.

Možná je to i váš příběh

Naučíte se pracovat s myslí -vnitřní šikanátorka (hlas který vás někdy nenechá ani spát nebo vám stále rozkazuje že něco musíte, že se něco nehodí říkat, dělat, zpívat si před ostatními, říct druhým ne atak dále atak dále

Budete umět pracovat se svými emocemi - je v pořádku cítit strach, smutek, vztek ale nemají vás či situaci ovládat.

Rozvinete intuici

sebelásku 

sebepřijetí

hledání své autentického já

umění se za sebe postavit

vidět svou hodnotu

cítit svoji sílu

umět si nastavit hranice

zachovat klid ve stresových situacích

žít v pocitu bezpečí 

životní sebejistota

Co potřebujete udělat, když chcete změnu?

1. Přiznat si, že to není v pohodě co se vám děje

2. Rozhodnout se pro změnu

3. Převzít zodpovědnost - vystoupit z role oběti do role tvůrce svého života

Cítíte se:

-> nedostatečně dobrá/ý pro druhé?

-> nepochopeně svou rodinou, partnerem, dětmi?

-> že jste na všechno sami a opuštěný/á?

-> děláte pro druhé toho tolik a málokdy se vám to vrací?

kdyby jste věděli jak moc vás ovlivňuje minulost, pořád se jí budete vyhýbat-když se to dá změnit?

To že si nepamatujete vše ve svém životě, neznamená, že to není uloženo ve vašem podvědomí.

Slova, obrazy, události jsou vaší mysli tajným vodítkem k traumatizujícím zkušenostem, které jste prožili. Proto když se mluví o náročných situacích brnká to na struny, které tam byly kdysi dávno zapsány zkušenostmi z vašeho života a spouští bolest kterou jste kdysi prožili. 

Nikdy nic nezmizí, jen se v životě posunujeme a to je nazýváno zkušenost

Cokoli se nám v minulosti stalo, nehledáme viníka. Nejsme tu od toho aby jsme vinili naše rodiny nebo rodiče za naše traumata a problémy které Ted zažíváme. Jde o to podívat se co se stalo a přepsat problematickou situaci na zahojenou ránu.

Když se otevřete situacím které k vám každý den promlouvají, můžete se dostat k podstatě vašeho vnitřního nastavení a tím se osvobodit.

Dlouho jsem se cítila sama, opuštěná, přehlížená a nedůležitá a tak nějak jsem žila jak mi druzí řekli, že bych měla žít. Pomáhala jsem rodině, přátelům a když jsem měla partnera, toužila jsem ho měnit. Vše jsem dělala z nejlepšího konání a ve víře, že pravdu kterou v sobě nesu je ta jediná správná. Jenže jak plynul čas druzí mně odmítali ještě víc a já nerozuměla proč když jsem tak dobrý člověk se ke mně druzí chovají mimo moje představy a očekávání jak by se měli chovat. A přišlo zklamání, které vedlo do těžkých stavů depresí a nenacházení proč tu vůbec jsem. Ale cosi ve mně stále bylo vytrvalejší a stále hledající světlo na konci tunelu. Potkala jsem sebe. Utíkala jsem před sebou několik let a pomohlo mi utéct co nejdál až do Austrálie, abych nemusela čelit všem těm těžkým pocitům samoty a neuznání mé dobroty. 

 

V Austrálii jsem to pochopila díky nejdůležitějšímu člověku na tomto světě -potkala jsem SEBE. A došlo mi, že za to nemůžu, protože mi to nikdo nevysvětlil, neřekl mi co s těmi pocity mám dělat. Byla jsem zmatená. Mám teď sebe a co s tím? Hledala jsem až jsem našla a změnil se mi život, na smysluplný radostný autentický a stále vyvíjející se. Víte co mi nejvíce pomohlo? Že je nejdůležitější být otevřená životu a sobě a v tom nacházím vše co potřebuji. A to umím v dnešní době i předat druhým, kdo o to opravdu stojí.

Také mi velmi pomohlo mít podporu na mé cestě, protože moje pravda se schovávala za masky, které když byly odhaleny tak mně moc zraňovaly. Ale dnes se už nebojím být zranitelná, protože pokud to já nedovolím nikdo mi už nemůže ublížit ani si ze mně brát energii. 

Dnešní doba je zahlcená osobním rozvojem. vnímám, že se tu rozmohl takový nešvar.. - druhý ví lépe než my sami. A to vnímám jako velký problém dnešní doby. Je důležité porozumět sama/sám sobě a také druhým. Je nutné vrátit se k sobě do vlastní síly. Do svého středu. Díky tomu, že máme jeden druhého, můžeme si blahodárně pomoci převzít zodpovědnost za vlastní život a stát se tak vůdcem(tvůrcem) svého života.

 

Tohle jsem pochopila a předávám dál. Nejsem tu od toho, abych vám řekla recept na váš život, Mým posláním je vytvořit bezpečný a důvěrný prostor, když se otevíráš sobě. Ať už ve dvou nebo skupině. Každý ví, co zrovna potřebuje, na co se cítí. 

 

-Umím pomoci dát správnou otázku, aby jste si přišli na odpověď.

-Umím naslouchat, protože když se otevřete před druhým většinou si i sami odpovíte na to co vlastně potřebujete.

Umím vás vrátit k sobě když se ztratíte v mlze zapomění či chaosu emocí.

To je mé poslání a jsem tu pro ty, kteří si uvědomují, že jen vy sami si můžete pomoci. Nechci, aby jste na mně byli závislí.

-Chci, aby jsme drželi jeden druhého a připomínali si kým skutečně jsme.

Má práce je mou radostí a posláním. Kdyby bylo na mně, přála bych si dělat tuto práci formou výměnného obchodu-vyrovnání energií. Tam ještě nejsme a tak musím i já nastavovat finanční ohodnocení, abych mohla zaplatit věci, které k životu potřebuji. A také mou prací vybírám peníze na půdu, kterou hledám, kde mohu tvořit prostor soběstačnosti a postupné vystoupení z našeho zakletého nastavení, za které jsme zodpovědni my všichni. Ale o tomto všem by se dalo povídat dál než tady v pár slovech.

 

Můj pohled na život

Miluji život. Směji se na něj a on se směje na mně. Vnímám ho jako nádech a výdech, nikdy není stabilní, vše je proměnlivé neustále v pohybu a díky tomu jsem pochopila, že jediná cesta jak přestat křečovitě nad čímkoli držet kontrolu, je přijímat vše co se děje. Přichází to a zase odchází. To je život. Nacházím v těžkých situacích porozumění a inspiraci avšak ne vždy tomu tak bylo. Vnímat sebe je přirozené ale v dnešní době náročné, jelikož jsme mnohdy přehlceni názory druhých, knih, článků, videí a dalších..

 

Vnímám, že nastává doba, kdy už je potřeba porozumět, že jediný kdo má opravdové odpovědi na naše otázky, máme každý v sobě. A toto hledání sebe sama (čili porozumění života) považuji za životní styl.

Jak to myslím?

Stejně jako jsme se naučili dávat pozornost do vnějšího světa je čas pochopit, že to co hledáme nalezneme jen v sobě. Ne vždy to je jednoduchá cesta a právě díky tomu, že můžeme tu jeden pro druhého být je to klíč k vnitřní svobodě.

Miluji jednoduchost. opravdovost a obyčejnost-v tom nacházím bohatství hojnosti ve všech směrech. Jsem autentická, přátelská, důvěryhodná a miluji jak zvířata, tak přírodu, lidi ... ale co to povídám, já miluju život celý co obsahuje.