Žiju sebe, přestala jsem se ohlížet na to co si o mě myslí druzí, protože jsem pochopila, že nejdůležitější je co si o sobě samé myslím já. Radost a štěstí jsem si zakázala a skočila do zodpovědnosti. Bylo mi 13 let, kdy se naše auto vybouralo a prožila jsem tragickou autonehodu, při které zemřel můj taťka a já jsem skončila na invalidním vozíčku. Mamka byla rok v nemocnici a celá tato událost byla náročná psychicky i fyzicky.

Opuštěná, vyděšená, bezmocná, v polámaném těle a bez rodičů odkázaná čelit životu a přesvědčená, že za to nesu vinu byly pocity, které mě svíraly, ale nebyla jsem si jich vědoma. Avšak aby toho nebylo málo...

Po deseti letech jsem se poprvé zamilovala do mladého muže. Po půl roce zemřel tragicky na motorce a mě se potvrdil opakující se vzorec - to dobré si nezasloužím, každý muž mě opustí a jsem odkázaná trpět.

Chtěla jsem restart života a tak jsem utekla do Austrálie. Jenže všechny ty pocity a přesvědčení, cestovaly se mnou - nešlo se tomu vyhnout. Nevěděla jsem kam už utéct a tak přišly myšlenky na skoncování s utrpením.

Ale...

Každý máme v sobě ten plamínek NADĚJE a VÍRYa já se rozhodla následovat své srdce. Našla jsem cestu, jak obnovit důvěru v život a sebe, zamilovat se do sebe a umět přijmout vše jak bylo a víte co jsem našla? Že záleží na úhlu pohledu jak se na situaci podíváte. Vstala jsem z bezmoci do moci ve svém životě, protože jsem se mu přestala bránit. Začala jsem ho přijímat jako učitele a on mi to opětoval tou nádherou každodennosti v obyčejném a jednoduchém životě, který dnes žiji. A v tom je svoboda.

​

Ať je zažili cokoli, každý máme to své, jen mnohdy v jiných příbězích. Vše se to stát mělo a stejnou sílu to pochopit a přijmout máte v sobě a tam začíná vaše životní změna z toho ,,zakletého kolečka''.

Máte tu sílu v sobě, potřebuje být vámi osvobozena